ČERNÁ HORA NA KOLECH 2011

Napsala: Terka Blšťáková
Web vytvořil: Jan Fabián
© 2011

1.den - 2.srpna 2011

Praha - Hradec - Brno - Monte Negro

Přesun do Černé Hory zabere dost času a tak jsme nultý den vstávali už v 5,30, abychom se mohli nalodit na Mundobus! Zabrali jsme sedačky a čekalo nás přes 24 hodin cesty.

Pro lepší přežití jsme si to rozdělili na etapy – spánek, jídlo, klábosení s průvodci, sledování času (povedlo se nám vidět řadu 17,17 18,18 19,19 20,20 21,21 22,22 23,23, ale 00,00 jsme nestihli kvůli čůrací pauze!!) zase jídlo, víno a nekonečné čekání na přestávku na záchod.

2.den - 3.srpna 2011 - 30km

První km v sedle, hrr na Čurovac

První polovinu dne byla na pořadu cesta busem, trochu nuda, ale výhledy z okýnka rozhodně lepší než v Maďarsku :). Kemp jsme trefili na druhý pokus, ještě, že jich tam nebylo víc než dva!

Na přivítanou panák rakije s Černohorcem Mišou, protažení po cestě, rychlé postavení stanu a konečně oběd. Dech nám vyrazily místní sociálky, báli jsme se, že budou vypadat jako z doby kamenné, ale ve skutečnosti to vypadalo líp než u nás doma!

Čekal nás též první seznamovací výlet – vyjížďka na Čurovac, vyhlídku, ze které jsme si mohli prohlédnout kaňon řeky Tary. Trochu jsme bloudili, ale nakonec jsme to našli díky týmové práci, letmé znalosti azbuky a ochotě místňáků, kteří nám poradili místo toho, aby nám vyřízli orgány, jak jsme se původně obávali. Uff :). Večer karimatka party – tradiční mundo-záležitost.

3.den - 4.srpna 2011 - 85km

Boj o nejlepšího vrchaře aneb královská etapa

Seznámení s terénem jsme si odbyli už včera, takže nás dnes čekala pořádná drsňárna, Královská etapa, kde se ukáže, kdo na to má a kdo měl radši zůstat doma :). Docela jsme se překonali a přesto, že se nám včera nechtělo, jsme se do toho obuli a zmákli to! Ale popořadě.

Kemp jsme opouštěli lehce po osmé a čekala nás náročná trasa – 85 km a 1600m převýšení na dvou

sedlech. Stoupání začalo už za městečkem Žabljak, jeli jsme něco přes hodinu, s přestávkami na opravu píchlého kola a nějakou dobrůtku v závětří na doplnění energie. Bylo celkem chladno a zataženo, nahoře pěkně foukalo, a aby toho nebylo málo, při cestě dolů nás chytnul brutální slejvák, kdy jsme promokli až na kost, boty mi do konce výletu neuschly! Dokonce jsme i srabácky řešili možnost návratu, ale nakonec jsme to zavrhli.

Cesta dolů k řece Sušici po šotolině v nás nahlodávala myšlenku, jestli to byl dobrý nápad. Cesta nahoru od řeky Sušice opět po šotolině mezi potůčky od deště nás ujistila, že jsme se asi měli vrátit, teď už však bylo pozdě! Konečně jsme se odtud vyhrabali a pak to bylo chvíli jak za odměnu – po asfaltce

do hospody na oběd s černohorskou slevou - polévka za 2,50 eur místo původních 1,50 :). Druhá půlka výletu se kroutila nahoru dolů, ale výhledy a krajina národního parku Durmitor za tu námahu rozhodně stály! Do kempu jsme dorazili k večeru, unavení, zmoklí a špinaví, ale ten pocit, že jsme to zvládli a že nás čeká jehněčí, víno a spacák to naprosto přebil!

4.den - 5.srpna 2011 - 85km

Nacionální park Biogradska Gora

Ráno bylo kritické! Podepsala se na nás včerejší etapa i následná party po večeři s nevyčerpatelnými zásobami vína a rakije od místního správce. Navíc jsme

museli sbalit stany a ještě jsme nebyli úplně synchronizovaní (ne, že by se to pak nějak dramaticky zlepšilo:)…) Naštěstí nás čekalo 30km klesání k slavnému obloukovému mostu přes řeku Taru a pak ještě níž až k řece samotné. Dnešních 80km se s včerejší „královskou“ nedalo srovnávat, ale stejně to byla občas fuška. Navíc přibyla novinka – projíždění tunelů, někteří si to dokonce dávali bez sundání slunečních brýlí :).

Ani dnes jsme se nevyhnuli dešti, ale naštěstí jsme se měli vždy kam schovat, jednou do tunelu, pak pod strom a nakonec do restaurace, kde se nás pokusili po černohorsku oškubat, ale my se nedali :)! Poslední část etapy vedla přes město Mojkovač až do kempu Biogradska gora, kde nás čekaly chatičky. Do jedné se nás vešlo sedm (celá naše parta), akorát jsme museli nechat všechny tašky venku. Oskar, Adam a Máňa snědli k večeři asi kilo fazolí, aby se nám tam asi líp usínalo :)!

5.den - 6.srpna 2011

Odpočinek, štěňátka a PARTY HARD!!!

Superodpočinkový den! Vzbudili jsme se kolem desátý do zamořené chatky a pořád jsme se váleli.

Honza s Adamem jeli do obchodu pro párky a Máňa s nimi, aby mohla nakrmit opuštěná štěňata, která včera viděla na parkovišti. To byla zas akce, málem už je nacpali do batohu a plánovali je přepašovat do Čech.

Na výlet jsme byli moc líný a tak jsme se rozhodli pro lodičky, no totální pohoda – pivo, sluníčko, koupání a zasloužený odpočinek. Večer zase party, s ohníčkem, rakijí, Vranacem (místní červené) a sýrem ze salaše, co přinesly gerls z výletu.

6.den - 7.srpna 2011 - 6km hehe

Zase odpočinek, mešity a FIGHT HARD!!!

Ráno přesun autobusem do kempu u města Plav u jezera. Po včerejší noční akci jsme byli moc unavení na nějaký větší výlet a tak jsme jen sjeli do městečka, kde jsme omrkli místní měšitu (volání k modlitbě v půl čtvrtý ráno nám islám trochu znechutilo) a pak jsme si udělali menší piknik v parku s melounem a vínem.

Idylku nám narušil až místní gang černohorských dětí kolem osmi let. Byli v přesile a sápali se nám po kolech, tak jsme po menším pěstním fightu :) radši zbaběle utekli.

7.den - 8.srpna 2011 - 50km

Na skok do Albánie

Po snídani v trávě jsme se vydali na výlet do Albánie a náš strach o orgány se opět připomněl (samozřejmě, že zbytečně:)). Na nebi ani mráček a sluníčko vesele svítilo na hromady odpadků, které jsme míjeli. V potůčku probublávaly petky a obaly od konzerv a krávy se pásly na skládce. No idylka!

V městečku Gusinje jsme si koupili v pekárně sváču a po chvilce šlapání jsme dojeli na hranice. Pasová kontrola, razítka a hurá do Albánie!

Po deseti metrech nahradila asfaltku šotolina, holt je to druhá nejchudší země Evropy! Svačinu jsme si dali u řeky, kde jsme se skvěle osvěžili a zaházeli žabky.

Dojeli jsme až do města (vesnice) Vermosh, koupili si pepsi v místním lokále, kde bylo zrovna setkání pasáků ovcí a otočili kola zpátky. Večer ještě koupání v jezeře Plav, plném podezřelých vodních rostlin plazivek.

8.den - 9.srpna 2011 - 60km

V pelotonu s Lozovou rakijí

Dnešní plán byl jasný – dostat se do tří hodin do městečka Mateševo, kde nás nabere autobus a převeze k moři.

Prvních 25km bylo pohodové vlnění, chvíli nahoru a chvíli dolů. V jednom kopečku slítla Markéta z kola do silnice, narazila si rameno a protože jí to bolelo, zavolali jsme bus a holky sjely do nemocnice. Naštěstí to bylo v pořádku.

Pak nás čekalo lahůdkové stoupání podhůřím Komovi – celkem 18,2km a asi 900m převýšení. Brr. V sedle Trešnjevik nás přivítal potlesk ostatních munďáků, kteří už dorazili před námi a ládovali si břuchy čevapama.

Adam s Honzou se odměnili rakijí, což zaujalo místní štamgasty, kteří nás začali zvát na další panáky a jeden z nich, novinář, o tom pak napsal do černohorského idnesu. Cestou dolů k autobusu kluci trochu padali, ale ta rakije na to určitě neměla vliv :). Den jsme zakončili přejezdem k moři, kde jsme pak v noci na pláži za svitu měsíce rozdělali další víno, rozkrojili meloun a šli se koupat.

9.den - 10.srpna 2011

V zajetí kalimér

U moře bylo příjemně a v tom vedru se nám ani nechtělo na kola. No tak jsme nejeli a zase jsme celý den lenošili.

Šli jsme se projít do města Ulcinje, ale došli jsme jen na okraj ke krámkům se šmukama a cetkama, kde jsme kupovali blbosti a kravinky. Prohlédli jsme si sítě „kaliméry“ a cestu zakončili v restauraci na hamburgeru, pizze a salátu.

Potom nás čekalo už jen válení na pláži, koupání v moři, zahrabávání do písku a následné krmení bezmocné zahrabané Viky melounem, po čemž byla zralá tak akorát na další koupání. Písek jí mezi zuby skřípal ještě druhý den :).

10.den - 11.srpna 2011, 6km pjéééšo

Zase odpočinek?!?

No jako vážně, žerty stranou - dnešek jsme pojali opět odpočinkově. Spali jsme pod širákem a na snídani jsme vyrazili do místní kavárny na burek. Až na Máňu, která měla ze včerejška úpal a na Oskara, protože je lenoch a Ulcinji nefandí. Ale hlavně je teda LENOCH!

Do historického centra města Ulcinj nás čekalo asi sedm kilometrů podél silnice, pěšky a ve vedru. Nakonec jsme tam došli, ale na cestu zpět jsme usmlouvali místního dročkáře.

Před starým městem jsme natrefili na tradiční trh, kde měli spousty ovoce, zeleniny, koření, sýrů, oliv, rohů z jednorožců(jednorohy), mithrilové zbroje, také velký výběr krve pannen zabitých o půlnoci v krvi jiných pannen a vůbec vše, na co si člověk vzpomene.

Pak jsme se přesunuli do centra, kde bylo plno krámků, malebných uliček, restaurací a hlavně citadela, kterou jsme si prošli a Malá pláž, které jsme se vyhnuli, jelikož hustota lidí tam přesahovala 10E^10 na cm^2... prostě lidí jak mravenců... v mraveništi

11.den - 12.srpna 2011, 90km uf!

Jiskra - nejlepší přítel člověka

Po probdělé noci (kluci si totiž ochočili psa Jiskru, který nás pak hlídal a celou noc štěkal na každý stín) se nevstávalo moc dobře, ale zase nás čekal přesun a my museli vstát už v šest!

Dospávali jsme v buse, po cestě ještě fotopauza u ostrova sv. Stefan. V městečku Cetinje jsme si dali snídani, prohlédli místní památky (klášter, sochu i muzeum) a vyrazili po stopách Petra Njeguše, místního vladyky a filozofa, do pohoří Lovčenu.

Cestu nám zpříjemňovaly úžasné výhledy a hlavně etnogastronomické stánky s pršutem, sýrem, vínem, rakijí i medovinou.

Od všeho jsme nakoupili trochu a na zídce u hřbitova si pak udělali piknik.

Když jsme vystoupali až nahoru, otevřel se nám nádherný pohled na záliv Boka kotorská, který opravdu vypadá jako fjord. Po cestě dolů k moři do Kotoru se s každou zatáčkou oteplilo o 1 stupeň Celsiův.

Historické jádro města nás uchvátilo, připadali jsme si jako v úplně jiné zemi a době. Dali jsme si zmrzku a vydali se na posledních 40km podél moře až do kempu.

12.den - 13.srpna 2011

Mostar

Poslední den jsme dali sbohem kolům a čekala nás devítihodinová zastávka v Bosně a Hercegovině v Mostaru, aby si řidiči odpočinuli. Naštěstí je Mostar krásné město, plné památek, tak jsme se nenudili.

Hezky po pořadě, jak jsme si to odškrtali v seznamu

• navštívit mešitu Karadijoz-Bey
• vylézt na minaret
• prohlédnout si turecký dům
• koupit RayBany
• a hlavně jsme přejít Stari most

Město mělo úžasnou atmosféru, ale za pár hodin jsme prošli všechno, co nás zajímalo a tak jsme ještě využili možnosti vyjet s mostarskou MHD k vývěru řeky Bune.

Prošli jsme se podél řeky až k jeskyni, odkud vyvěrá, a prohlédli jsme si dervišský klášter na druhém břehu. Den jsme zakončili v jedné z místních rybích restaurací, kde měli toho nejlepšího pstruha!

13.den - 14.srpna 2011

Monte Negro - Brno - Hradec - Praha

Cesta domů byla úmorná, klimatizace přestala v největším vedru fungovat, alespoň ten maraton filmů to trochu zachraňoval.

Výlet se vydařil, Černá Hora nás příjemně překvapila a my se vraceli plní nových zážitků, unavení z našlapaných kilometrů a spokojení, že se to takhle vydařilo. Díky skvělé partě lidí, super průvodcům, zajímavým výkladům a krásným místům to byl ten nejlepší zájezd!